Lépe žádat o odpuštění, než o svolení.... Miluji život, protože mi dal Tebe... Miluji Tě, protože ty jsi můj život :-*

Nechápu

8. srpna 2016 v 10:55 |  Jen tak
Může mi někdo vysvětlit chování některých jedinců? Lépe řečeno mužů? Měla jsem známost, pak to byl už jen kamarád (díky jedné velmi "milé" slečně) a teď se mnou absolutně nemluví. Jeden večer jsme si psali a on najednou, že se mnou nebude už mluvit, protože jeho Alenu to tak vytočilo, že třískla dveřma a vytočeně odešla. Zablokoval si mě a nepíšeme si.

Co to kruci má být? Není snad logické, někomu napsat: "Nepíšeš vhod." či "Mám tady společnost." než na něj rovnou udeřit, kvůli něčemu za co nemůže? Co nemohl vědět?

O pár dní později dostal pohled z Paříže, protože jsem mu už před půl rokem slíbila, že ho pošlu. Co se nestalo... Kontakovala mě Alena, že jestli můj přítel o tomhle ví, a když ho hodlám podvádět (nepodvádím) tak, že si mám najít někoho jiného, protože on přeci svou partnerku má... Odepsala jsem, že narozdíl od někoho, já vím, co jsou sliby a že kdyby se neobjevila ona, tak by bylo všechno v pořádku...

Je strašné zajímavé, že drahá Alena vypadá jako já. Jen je starší a mentálně úplně jinde. Mému ex nesahá ani po kontíky. Počítám, že jim to dlouho nevydrží. Nechci být zlá, ale na každou svini se vaří voda. Vypadá to na stejnou megeru jako jeho matka.

Nemám k tomu co říci... Jen snad buď "šťastný"... Když nejsi schopný se chovat normálně, tak si škubni. Přišel jsi o to nejslepší, cos kdy měl. A proč? Jen kvůli Tvé "hrdosti" nebo lépe řečeno blbosti...

Řekni mi, která z nich Ti dala to co já? Alespoň polovinu... Žádná.
 

Sex

20. července 2016 v 16:13 |  Básničky
Stačí dotyk pouhý.
Okamžik bude dlouhý.

Stačí slovo krátké.
Budem hned na posteli vratké.

Váčnivý polibek.
Horké dotyky.
Svedu Tě.
Svlékneš mě.
A pak...

Muži, Ženy, Ďábel, Anděl

20. července 2016 v 16:11 |  Básničky
Mnoho mužů, by pro můj jediný pohled vraždilo.
Mnoho mužů, by pro můj jediný polibek zabilo vlastní matku.
A všichni by pro jedinou noc se mnou rozpoutali válku.

Avšak patřím jednomu. Duši jsem dala ďáblu. Srdce však muži.

Věřila jsem muži.
-Zklamal.
Věřila jsem ženě.
-Podvedla.
Věřila jsem ďáblu.
-Žiji.

Mluvila jsem s mužem.
-Lhal.
Mluvila jsem se ženou.
-Klamala.
Mluvila jsem s andělem.
-Žárlil.

Žiji ve znamení ďábla.
Jsem jeho milenkou i hlavou.
Anděl žárlil.
-Chtěl mě. Chce mě. Bude mě chtít.
 


On

20. července 2016 v 16:08 |  Básničky
Jsem duchem.
Nejsem vzduchem.

Jsem živát.
Nejsem mrtvá.

Pak přišel ten.
Velký blázen.

Omámil mě.
Miluji Tě.

Učarovala jsem mu.
Pak náhle není tu.

Byl to sen?
Ne. Nemohl být. Byl den.

Blázen nejsem!
Čert Tě vem!

Proč?

20. července 2016 v 16:06 |  Básničky
Proč snít?
Proč bdít?
Proč zemřít?
Nikdo neodpoví, nikdo neví.

Kdo jsem? Kdo ví?
Máme náš život někdě napsaný a ríkáme tomu "osud"?
Nebo jsou to všechno jen náhody?

Jak mi to tedy vysvětlíte?
To, co se mi děje?
Ty "náhody"...



Další články


Kam dál