Lépe žádat o odpuštění, než o svolení.... Miluji život, protože mi dal Tebe... Miluji Tě, protože ty jsi můj život :-*

Ona

14. března 2012 v 21:07 | Totální nasazení |  Jen tak
Orgasmy jí koukaj z očí,
ve vodce svou rtěnku smočí.
Neprojeví žádnou lítost,
je tu přece inkognito.
S lopatkama na kapotě,
nepřemejšlí o životě.
Přes protesty podvědomí,
nakonec se v bocích zlomí.

Zapaluje další spartu,
nohy boří do asfaltu.
V obličeji trochu zbělá,
když se vzdává svýho těla.
Zlatý mince nemaj chybu,
ústa se daj do pohybu.
Ti co hledaj její lásku,
začínají u podvazků.

Ref.
Ona nezná odmítnutí,
vjejích očích barvy rtuti,
odráží se tmavý mraky,
není zvyklá na rozpaky,

Napůl bdělá, napůl spíce,
přešlapuje u krajnice.
Její anděl blahem slintá,
pak ji pozve na absinta.
Deštěm z tváře mizej šminky,
v přítmí baru klopí drinky.
Chce jen spláchnout příchuť gumy,
důkaz toho co fakt umí.

Ref.
Ona nezná odmítnutí,
v jejích očích barvy rtuti,
odráží se tmavý mraky,
není zvyklá na rozpaky.
Přidat komentář
 

Já a on

14. března 2012 v 20:49 | Terezie Kalmanová, Radek Kopřiva |  Láska
Tohle je opravdový příběh dvou opravdových lidí.
Je to příběh, který napsal sám život....



Začalo to už dávno. Jednoho slunečného dne 29. července 93. Toho roku (v lednu) se osamostatnila ČR a SR. Toho dne, přesně v 1:15 ráno jsem prvně zakřičela... Život plynul...

Chodila jsem do školy a pomalu poznávala svět. Vždycky jsem byla vyvrhel. Vždycky jsem byla jiná. Na škole jsem od 4. třídy měla šikanu a nezměnilo se to až do devítky. 30. června 2008 jsem dostala poslední vysvědčení ze základky a 1. července jsem už byla někdo jiný. Měla jsem dost problémů se dostat na školu, protože bylo moc zájemců. Nakonec jsem se dostala na školu s názvem ISŠTE-Integrovaná střední škola technická a ekonomická Sokolov. 1. září když jsem tam přišla, byla jsem absolutní bažant. Ale věděla jsem jedno-se mnou nikdo zametat nebude.

Utíkalo to jak voda, přišla jsem na kluka do kterýho jsem se zamilovala, připravil mě o panenství a poslal mě do háje. Bylo to kvůli tomu, že chtěl holku která nemá vlastní názor, nechá si všechno líbit a nechá sebou zametat. Taková já nejsem. Pak jsem byla s jinym... Vybral si jinak... Zase zničený srdce. Takovejch proplakanejch nocí a promlčenejch dní... Pak přišel třetí... Dorazil to úplně. Tenle příběh, ale není o nich. Je o tom co přišlo pak. Po tom třetím jsem byla pak už jen z postele do postele. Nechtěla jsem o vztazích ani slyšet.

Poznala jsem jednoho automechanika-Eichiho. Stal se mým nejlepším kamarádem. Jednou takle v zimě jsme seděli u piva a on mi povídá, že pro mě má skvělýho kluka, že by mi chtěl představit jeho nejlepšího kamaráda... Okamžitě jsem zamítla s tim že nejsem připravená na vztah. Ukecával mě, že je prej super, že je hodnej, milej... bla bla bla... Řekla jsem, že si to nechám projít hlavou. Věděla jsem, že nepřijedu, ale aby měl klid na duši, tak jsem si zařídila volno na ten víkend. Datum byl 18. prosince. On měl slavit narozky u Eichiho. Měla jsem i peníze na cestu, vyhlídnutej vlak... Ale nechtěla jsem jet, chtěla jsem si vymyslet, že na poslední chvíli jsem onemocněla nebo že mě potřebovali do práce. Něco ve mě, ale mi řeklo: "Proč to nezkusit? Dyžtak se s nim jen vyspíš a bude klid." Tak jsem se sebrala a běžela na vlak. Stihla jsem ho jen tak tak. V Sokolově jsem přestoupila na autobus co mě odvezl do Horního Slavkova. Byla jsem domluvená, že na mě budou čekat na autobusový zastávce.

Samozřejmě-přijela jsem a nikde nikdo. Já tam prvně a čuměla jsem jak puk. Zeptala jsem se kolemjdoucích zda-li neví, kde můj kamarád bydlí. Poradili mi. Vydala jsem se tím směrem a na silnici jelo auto. Šla jsem nastranu aby mě ten vůl ještě nepřejel, protože se celkem solidně hnal. Auto zastavilo, otevřely se dveře a Eichi volá: "Terko, pojď nastup!" Zhrozila jsem se. "Timle mam jet? Nerozpadne se to? Nemam to raději dojít pěšky?" Hlavou mi probíhaly tyhle otázky. Nasedla jsem. Pozdrav z jeho strany... Raději nemluvit, zněl jakobych ho strašně otravovala a strašně moc nudila, ještě jsem neřekla ani slovo. Zastavili jsme u Eichiho. Představil se jako Radek. "Ale všichni mi říkaj Kopři." "Terka." Vystoupili jsme a šli nahoru. Všude byla tma a klouzalo to. Šla jsem opatrně už jen protože jsem na sobě měla světlejší oblečení. Eichi povídá: "Půjdeme hrát na playstationu." Kývl na mě: "Jdeš hrát?" Souhlasně jsem kývla. Během 10 minut se mnou nikdo nechtěl hrát, rozsekala jsem je všechny... Eichiho i jeho maldšího bráchu. Oba to hrají denně. Radek jen tak koukal a nechápal... Nechtěl se mnou hrát. Nevím proč :-)

Pak jsme šli do "xka". Noční klub. Po cestě povídá Radek: "Je mi zima na ruce." "Zahřeju Ti je." Nabídla jsem se. Třela jsem mu ruce a on po chvilce, že je to dobrý. Zkalamaně jsem šla dál... V "xku" jsme sedli a popíjeli. Tancovala jsem s Eichim, Olinou (Eichiho holkou) a Radek pořád nic. Tak jsem se naštvala a říkám: "Pojď jdeme tancovat." "Ne nejdu, mám tu pivo." "Jo jdeš!" Tak jsme šli. Tancovali jsme asi 2 hodiny v kuse a pak začala hrát písnička od Terezy Kerndlové "Schody z nebe" a on mě políbil... Byla to ta nejkrásnější chvíle mého života. V tu chvíli jsem věděla, že s ním zůstanu navěky!

A taky, že jo...
Počet komentářů: 1

The corpse Bride

28. prosince 2011 v 18:21 | Tim Burton |  Jen tak

Za ruku vezmu Tě já, v údolí slzavém,

tvou číši naplním, neboť vínem budu v poháru tvém.

Pamatuj, že má svíčka osvětlí ti cestu tmou,

tímto prstenem Tě žádám, abys byla mou.

Přidat komentář

Krásná slova muže

21. října 2011 v 22:41 |  Jen tak

Ony spí v našich vytahaných tričkách a trenkách - vypadají v nich roztomile.

Ony mají rády, když je líbáme beze slov.

Ony se fintí dvě hodiny a pak říkají: "To jsem zvládla dnes nějak rychle, co?"

Ony se neumějí prát a s námi se cítí v bezpečí.

Ony se nás ptají, jakou barvou si mají nalakovat nehty.

Ony usínají v tu nejlepší chvíli.

Ony mají rády, když je hladíme po vlasech.......

Ony nás s nadšením tahají na nákupy a přitom vědí, že to nenávidíme.

Ony mají rády, když je nosíme na rukou a přitom řvou ať je dáme dolů, protože jsou těžké.

Mají rády, když jim kupujeme spodní prádlo.

Ony vědí, kdy bude 147 rande.

Vždycky chtějí, aby jsme se vrátili po 5 minutách po hádce.

Pořád se nám hrabou v mobilu a žárlivě se ptají "A kdo to je?"

Pokaždé čekají na sms na dobrou noc.

Chodí do klubu s kamarádkami jen proto, aby sme se o ně báli, žárlili a volali jim každou půl hodinu.

Mají rády kafe do postele a sprchu ve dvou.

Říkají o nás všechno svým kamarádkám!

Ony nás chytají a zavírají oči, když koukají na horory.

Zapínají hudbu naplno, běhají po bytě jen v tričku a kalhotkách a zpívají do kartáče na vlasy, když je nikdo nevidí.

Občas nezvedají telefony a pak se vymlouvají na to, že tancovali na zvonení.

Ony nepřežijí bez fénu a žehličky na vlasy.

Ony vědí, že my - CHLAPY - bez nich nemůžeme žít...

Přidat komentář

Když

16. září 2011 v 14:21 |  Láska

Když se dívka dívá na tvá ústa --> Polib ji...
Když tě ignoruje -->Věnuj jí pozornost...
Když jde pryč -->Přitáhni si ji zpět...
Když ji uvidíš, že je na tom opravdu špatně -->Řekni jí, že je nádherná
Když ji uvidíš začínat plakat -->Jen ji drž a mlč...
Když ji vidíš jít -->Přibliž se k ní zezadu a obejmi ji kolem pasu...
Když je vystrašená -->Chraň ji..

Přidat komentář

Další články

Kam dál