close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Lépe žádat o odpuštění, než o svolení.... Miluji život, protože mi dal Tebe... Miluji Tě, protože ty jsi můj život :-*

Proč?

27. září 2009 v 23:11 |  Moje příběhy
Přišel. Dvakrát. Dvakrát mi řekl, že můj čas ještě běží. Že si mě ještě nechce vzít sebou. Moje přesýpací hodiny se dál přesýpají. Lépe si pamatuji náš druhý rozhovor. Po ruce mi tekla krev. Byla jsem omámená. Nikdo nebyl doma. Náhle vše utichlo. Ptáci, vítr i mušky. Vše utichlo a přestalo se hýbat. Čas se zastavil. Teď už jsem věděla, že přijde. Taky že přišel. Nezklamal. Přišel pomalu. Opět velmi hezky oblečen, v té největší temnotě. Kosu přes pravé rameno. Nádherně se leskla. Přicházel velmi pomalu.
"Jakto, že se opět setkáváme?? Minule jsme o tom mluvili, řekl jsem, že bych byl nerad se opět setka... Ne, že bych Tě nerad viděl, ale ne tak brzy..." Jeho hlas byl tichý a příjemný.
"Proč to má takle být??"
"Protože Ty máš ještě čas."
"Já už ho nechci."
"Chceš."
"Proč bych měla chtít tohle?? Mám samé problémy, ve škole, doma..."
"Protože vše špatné je pro něco dobré..."
"K čemu je tohle dobré?"
"Ten čas máš abys to urovnala. Navíc Tě čeká ještě spousta věcí."
"Jakých věcí?" říkam už z posledních sil.
"To Ti říci nesmím. Ale tvůj čas nastane až si pro Tebe sám přijdu."
S těmito slovy pomalu odešel. Moje ruka, která před chvílí držela nástroj, sáhla po kapesníku. Nechtěla jsem to. Ale neměla jsem sílu odporovat. Jsem tady dál. Znovu trpím bolestí. Ne fyzickou. Ale psychickou. Bolí to, šíleně moc to bolí. Nechci aby to bolelo. Ale nenadělám s tím nic. Jednak nemám ani znamení, že si pro mě chce přijít a jednak jsem Ti slíbila, že to neudělám. Neudělám, protože mi na Tobě záleží. Protože nechci abys trpěl. Aby Tě to bolelo nebo mrzelo... Co mám dělat? Ptám se Tě. Co mi odpovíš? Proč mi tohle děláš? Nejdřív mě okouzlíš, ukážeš mi ten nejkrásnější svět a pak mi dáš falešnou naději... Proč tohle všechno? Zamilovala jsem se do upíra. Krásného upíra. Mysl říkala "ne". Ale to byl tichý hlásek. Zvonivý hlas srdce křičel "ANO". Teď srdce trpí. Kdyby trpělo-ono je rozmlácené... rozbité... zničené... Neřeknu, že jsem si to měla nechat pro sebe. Nelituji toho co se stalo. Nelituji ničeho. Jsem za to ráda. Byl jsi vůči mě něžný. I konec byl jemný. Mohl jsi to říci jinak... Neřekl. Proto to možná bolí ještě víc. To, že mám chuť udělat blbost, neznamená, že jí udělám. Protože by se mi stejně nepovedla. Máš o mě strach. Proto si chtěl abych Ti to slíbila. Neudělám to, přesto, že bych šíleně moc chtěla-neudělám. Tenhle slib splním, ať se děje co se děje... ať mě napadají jakkékoli myšlenky. Proč? Protože Tě miluji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama